Tereza

(…)Šly jsme spolu kolikrát do velkých hloubek. Uvědomila jsem si, jak s tématem těla a jídla souvisí mnoho, mnoho jiných věcí a témat, která jsem často nechtěla vidět a přiznat si je nebo jsem z nich měla strach. Třeba téma ženství či dospělosti, závislosti na druhých lidech, nebo přiznání a přijetí toho, že mám v sobě kromě té světlé části i tu temnou a že obě jsou mou součástí. Mnohokrát jsme na ty moje stíny a strachy narazily.

Uvědomila jsem si, jak jsem se ztotožnila s rolí té malé, čisté, hodné holčičky, která nikdy neřekne „ne“, neprojevuje se zlostně, rozdá se pro druhé, nestanoví si hranice… Byla to obrovská úleva si to začít přiznávat a pouštět to, i když to samozřejmě pořád trvá a nejde to změnit hned. Právě tyto věci jsme hlavně řešily a díky tomu se začal pomalu měnit i můj postoj k jídlu a k tělu. Ty potíže s nimi to jen zrcadlily. Moc mi pomáhalo psát texty na zadaná témata. Mohla jsem se díky tomu ponořit více do sebe a začít si uvědomovat, jak některé věci skutečně mám a cítím, z čeho mám strach, co bych ráda změnila a co si vlastně opravdu přeju, v hloubi duše.

Ty texty a Míšina shrnutí z každého sezení si často ve chvílích nějakých zmatků a obav, nejistoty, znovu čtu a hodně mě to posiluje. Našla jsem si nový vztah k pohybu, začala jsem z něj mít i radost, začala jsem víc tančit. Dostala jsem několik podnětů a nástrojů, jak se ukotvit a uzemnit, což mi nesmírně pomáhá v mnoha situacích. (…)