Můj příběh

Michaela Pavlíková

Jako malé děti jsme byli všichni plni důvěry v život, odvahy, energie a radosti. A pak přijdou první trhliny v našem bezstarostném světě. Pamatuji si, jak jsem bývala kreativní, spontánní a veselá. Období dospívání přineslo bouřlivé změny – pocit, že nezapadám mezi své vrstevníky, šikana ve škole, obtížná komunikace v rámci neúplné rodiny, střet se zastaralým školským systémem založeným na trestech a odměnách, srovnávání se se spolužačkami, či pocit studu ze svého těla, které podle mě nesplňovalo pomyslný ideál… Na mém zdraví se to záhy projevilo silnými alergiemi a potížemi s imunitou. Časem se přidala řada dalších zdravotních problémů, které mne začaly čím dál tím více omezovat a vyřazovat z aktivit, kterými se bavili lidé v mém věku. Přidá-li se k tomu nespokojenost se vzhledem a ne zrovna obvyklé zájmy a názory, díky kterým není snadné najít svůj „kmen“, vznikne nebezpečná kombinace pro každou mladou dívku.

Naučila jsem se, že když svůj smutek, frustraci či pocit prázdnoty otupím a zaplním pomocí jídla, přinese mi to alespoň krátkodobou úlevu a pocit potěšení. Mé myšlenky se k jídlu upínaly pokaždé, když ve mně nějaký vnější spouštěč otevřel hluboko uložené emoce, se kterými jsem si nevěděla rady. Jídlo znamenalo útočiště. Ale zároveň to byl můj nepřítel, protože vzápětí přišly výčitky, pocity hanby a pohrdání sama sebou.

Moje vleklé zdravotní potíže mne přivedly k zájmu o zdravou výživu, v níž jsem viděla spásu a řešení všeho, co mě trápí. Studovala jsem nauku o zdravé výživě na zahraniční škole a dva roky žila ve striktním stravovacím režimu, v němž jsem si povolovala jen málo výjimek, a ty ve mně navíc pokaždé vyvolaly pocit viny. Byla jsem posedlá tím, aby se mi do těla nedostalo nic „škodlivého“, jíst s přáteli či rodinou bylo víceméně vyloučené, všude jsem s sebou nosila vlastní potraviny, trávila mnoho a mnoho hodin nakupováním, sháněním neobvyklých surovin, vařením a vyhledáváním receptů. Postupně jsem z důvodu zhoršení zdravotního stavu opustila svůj vyvolený směr a vyzkoušela celou řadu dalších dietních plánů, které mi sestavili různí odborníci na výživu. Výsledek ve formě zdraví a elánu se však nedostavoval, a mezitím se prohluboval můj problém s nekontrolovatelným nutkáním jíst to, co „nesmím“.

Z tohoto vězení jsem se mohla vysvobodit jedině já sama. Prošla jsem mnoha semináři a terapiemi, přečetla mnoho knih a článků. Nejsilnější impulz ke změně však přišel, když jsem objevila informace od psychologa Marca Davida z amerického Institute for the Psychology of Eating, které mi pomohly pochopit, že pozitivního obratu dosáhnu jen, když se uvolním z okovů úzkostlivého dodržování stravovacích plánů a začnu jíst i žít jako svobodný člověk. Začala jsem se víc a víc soustředit na práci s myslí, tělem a emocemi, a posléze se rozhodla absolvovat profesionální výcvik pořádaný tímto institutem. Toto studium mne naučilo metodám práce s tématy jídla a těla, a také mi přineslo osobní transformaci, která od té doby stále pokračuje.

Ačkoliv jsem tak jako každý stále na své Cestě, na které mne jistě čeká mnoho dalších úkolů a výzev, mohu říct, že jsem našla svobodu ve vztahu k jídlu. Odešlo nutkání k soustavnému přejídání, automatické „zajídání“ složitých emocí, neustálé myšlenky na jídlo a věčné výčitky. Naučila jsem se pracovat se svými emocemi a řešit životní výzvy konstruktivním způsobem. Dovoluji si jíst to, co moje tělo zrovna potřebuje, a dokážu si jídlo vychutnat. Každým dnem mám raději sebe i své tělo. Věřím v sílu něčeho, čemu říkám „tři velká S“: sebevyjádření, sebepřijetí a sebeláska.

A cítím volání předávat toto poselství dále. Chci lidem ukázat, že dosáhnout svobodného a radostného vztahu k jídlu, tělu a sobě je něco, co je dostupné pro každého. Zapotřebí je jediné: rozhodnout se, že už to opravdu chceme jinak. A být ochotni projít místy v sobě, do kterých se nám často nechce vstoupit. Jediná cesta ven, na druhou stranu, je totiž CESTA SKRZ.

Budu ráda vaší průvodkyní a podporou

Posloužím vám v tom svými znalostmi, zkušenostmi, vhledy a rozmanitými praktickými technikami. Za mnohé z toho vděčím výcviku pod vedením Marca Davida, který v sobě spojuje to nejlepší z poznatků moderní vědy i z principů světových duchovních tradic. Ostatní jsem získala lety sebeobjevování v rámci osobního rozvoje.
V mém přístupu k životu a k práci s lidmi na mne zapůsobily zejména:

ženské kruhy a semináře vedené Magdou Křepelkovou a Ivetou Kučerovou

semináře vedené psycholožkou Lucií Kolaříkovou

semináře Tance pěti rytmů a Movement Medicine vedené Petrou Ziou Slukovou, Adamem Barleym a Caroline Carey

workshopy etnického a terapeutického zpěvu v rámci projektu Hlasohled

semináře šamanismu od Foundation for Shamanic Studies Europe a Asy Kullberg

semináře pro ženy inspirované přírodní moudrostí kmene Kogi vedené Monikou Michaelovou

semináře vědomého partnerství a sexuality Jana a Kateřiny Komedových

provázení duchovní a partnerskou cestou  Nammem a Kushi

terapie a konstelační semináře Anny Nandrážiové 

terapie a semináře Veroniky Shumavan

doprovázené poutě a semináře Jana Bíma….

Chcete se dozvědět více o tom, jak s lidmi pracuji a co nabízím? Pokračujte zde.