Je to třičtvrtě roku, co jsme spolu začaly spolupracovat. V té době to bylo asi jedno z mých nejchmurnějších období, kterým jsem si procházela. Cítila jsem se velmi bezradně a nevěděla co dělat, aby mi bylo zase lépe. Do té doby jsem vždy někde sebrala alespoň trochu síly pokračovat dál, ale najednou jsem asi své rezervy úplně vyčerpala. Už jsem si prostě sama nedokázala pomoct a potřebovala jsem podporu od druhého, ukázat cestu a směr(…)Díky společné práci jsem si především uvědomila velmi podstatnou příčinu věškerých mých dalších obtíží. Tou příčinou je mé sebevědomí, sebeláska, sebepřijetí, vztah, který mám sama k sobě. To jak se vnímám, jak se přijímám. To je něco, co se nedá změnit ze dne na den, je to proces, každodenní práce na sobě. Uvědomila jsem si, že to, jaký vztah mám sama k sobě, se odráží ve všem v mém životě. Ve vztazích k druhým, jací lidé mi vstupují do života, jak se ke mně chovají a v dalších událostech, které se v mém životě objevují (….)Míšo, velmi ti děkuji za podporu, kterou jsi mi po celou dobu naší společné práce dodávala. Byla a stále jsi mou velkou inspirací, učitelem a průvodcem na cestě k lepšímu vztahu sama k sobě.