J.K.

Chodila jsem k Michaele poměrně krátkou dobu. Je to tedy dost relativní, jelikož nelze asi říct, jaká doba docházení ke koučovi je tak akorát, ale já to soudím takto. Byla to krátká doba na to, převrátit můj vztah a postoj k jídlu, a to včetně, nebo možná hlavně, s kompletním přehráním mého hardisku, který pohled na stravování, cvičení a moje nedokonalé tělo po celá léta řídí. Není snadné to jednoduše popsat, ale něco ve mně je teď jinak, potřeba přejídání a zajídání “něčeho” je dnes z 95% pryč. Trvalo to dva měsíce, konkrétně pět společných setkání s Michaelou.

Bylo to tak, že jsem se 30 let na střídačku přejídala a držela diety. Dokázala jsem vždy zhubnout, byla jsem v tom opravdu machr. Začalo to v pubertě, kdy jsem si všimla, že můj zadek není tak akorát, pokračovalo to pak přes začátky dospělosti, po porodech, ve stresech, starostech a prázdnotách. Nikdy jsem se sebou nebyla spokojená, tedy až na těch pár dnů či týdnů, kdy jsem byla zrovna po dietě. Dnes, ve svých 47 letech, už mě to fakt přestalo bavit. Byla to čistá otročina a kazilo mi to náladu.

Dnes mám od toho všeho pokoj, dopřeju si, na co mám chuť a jím zdravé věci. Začala jsem chodit plavat, protože se mi opravdu chce. Nepřeháním to. Nepřejídám se a netloustnu. Je to veliká úleva. Neumím to vysvětlit, ale ta závislost na jídle, občasné bezhlavé přejídání a chutě na sladké mě prostě opustily…

Pokud byste se mě chtěli na cokoliv zeptat, napište mi na jindriska7@gmail.com.